Jak to všechno začalo

 

 

Čtyři dny před odjezdem z Egypta jsem začala mít problémy se zácpou. U nás bych to řešila zakoupením obyčejného projímadla, ale v Egyptě jsem tuto možnost neměla. Proto jsem to probrala s delegátkou, která mi poradila, že přímo v našem hotelu je ubytován lékař, který mi něco předepíše.

Hned ráno jsem tam zašla, ale byl tam pouze jeho tajemník, který chtěl vidět potvrzení o cestovním pojištění.

Donesla jsem tedy všechny potřebné dokumenty. Vždycky jsem na ničem takovém nešetřila. Proto jsem si nechala udělat pojistku asi na tři miliony korun a k tomu se ještě nechala připojistit jinde.

Když přišel doktor, pročítal si mou pojistnou smlouvu, pak se mnou chvíli hovořil. Řekla jsem mu, že se cítím dobře. Nejsem unavená, nic mě nebolí. Jen mě trápí zácpa a potřebovala bych projímadlo.

Na to, mi pan doktor oznámil, že vzhledem k epilepsii, kterou mám, mi nemůže nic napsat. Léky nebo spíš recept, mi prý napíší pouze lékaři v nemocnici.

Za pár minut jsem dostala nabídku od jednoho pána, se kterým jsem se domluvila Italsky, jestli nechci do nemocnice odvézt. Počkal by na mě a jel semnou i zpátky. Aspoň prý uvidím něco nového, poznám místní lidi, pobavíme se.

Přišlo mi to jako dobrý nápad.

Dorazili jsme do nepěkné, rozestavěné čtvrtě. Nemocnice i vstupní hala mě příjemně překvapily. Hned jsem volala domů a vtipkovala o tom, že jsem jela do luxusní nemocnice kvůli projímadlu. Přišlo mi to jako vtipná historka.

Po chvilce ke mně přistoupil přímo majitel nemocnice a vyptával se mně, na mé jazykové znalosti kvůli překladu. Jedinou přijatelnou možností byla Ruština. Překladatel se jmenoval Jurij.

Ten den bylo 27.1.2010. Od té doby jsem čas přestala vnímat.

Jediné, čemu jsem rozumněla bylo to, že je nezbytné udělat mi rentgen. Raději jsem svolila.

Zmíněný rentgen, ale vypadal jako stará otlučená tabule. Musela jsem si svléknout šaty, ale řetízky už jim nevadily. Lehla jsem si na lehátko. Po chvilce mě přesunuli k CT. To už jsem měla opravdu strach. Tunel – CT – podle mě nefungoval, byl v šíleném stavu.

Pak jsem dostala průjem. Já osobně si myslím, že za to mohl stres a předcházející zácpa.

O tom, v jakém stavu byl záchod netřeba mluvit dopodrobna. Stačilo mi, že tam nebyl papír ani netekla voda.

Následovali další vyšetření, mimo jiné i Sono, které obsluhoval muž v cicilu s cigaretou v ústech. Nikde nebyl žádný překladatel. Jen samé neznámé tváře.